Zahradnictví Franc

Původ: Strom pocházející z jižních oblastí USA - Georgia, Florida, Alabama a Mississippi. Název rodu je odvozen z původního indiánského názvu "kutuhlpa". Zakrslá odrůda vznikla ve Francii kolem roku 1850. Vzhled: Zakrslá až keřovitě rostoucí odrůda. Množí se výhradně roubováním, především na kmenné tvary - výška kmínku 140 až 220 cm, koruna je pak kompaktní polokulovitá až kulovitá a kompaktní. Listy velké srdčité s ostřejší špičkou, vstřícné a na bujnějších výhonech v trojitém přeslenu. Odrůda kvete spíše výjimečně, květy jsou bílé s jemnou vínovou kresbou a vyrůstají na vzpřímených latách, kvete až ve druhé polovině června. Plodem je tenký lusk dlouhý 12-20 cm. Strom či keř roste pomalu, přirůstá ročně 5-15 cm a ve 20. letech dorůstá koruna průměru 2 až 2,5 m. Nároky: Půda běžná, raději hlinitá a živnější, toleruje letní přísušek a preferuje plné slunce a závětří. Mrazuvzdornost ve dřevě je -24 až -26°C. Zakrslá odrůda s poměrně pravidelným růstem, v mládí je vhodný výchovný řez.

Původ: Druh hortenzie pocházející ze stinných severoamerických lesů. Na evropský kontinent byla dovezena jako první z ostatních druhů hortenzií (1736). Odrůda vznikla v USA na univerzitě v Illinois kolem roku 1960. Vzhled: Široce rozložitý, opadavý keř. Listy středně až sytě zelené, matné, na letorostech vstřícně postavené. Letorosty jsou tlusté, světle hnědá borka se ve stáří odlupuje. Květenství jsou velká, kulovitá, v průměru 18-25 cm. Nejprve zelenkavé barvy, později sněhobílé. Kvete pozdě na letorostech od konce června do prvních mrazíků. Roční přírůstek je až 50 cm, výška kolem 20. roku po výsadbě 1,3-1,6 m. Nároky: Běžná, živná a vlhčí půda, kyselé půdní reakce. Nesnáší vápenaté půdy ani hnojiva s obsahem vápníku. Upřednostňuje polostinné stanoviště. Více slunce vyvážíme dostatečnou zálivkou. Pro intenzivnější kvetení je vhodný jarní řez, kdy rostliny zkrátíme až na třetinu výhonů. Tímto silným řezem podpoříme bujný růst nových letorostů, na kterých se vytvoří bohatá násada

Původ: Druh přirozeně rozšířený ve vlhčích lesích Severní Ameriky ( od Manitoby až po Nebrasku ), na březích vodních toků a nádrží. Objeven v Kanadě v roce 1976. Jedna z nějpěstovanějších odrůd na ovoce v Kanadě. Plody byly součástí tradiční stravy severoamerických indiánů. Vzhled: Keř až malý strom. Mladé výhony jsou bělavě plstnaté, brzy však zůstávají lysé. Listy jsou oválné až okrouhlé, poměrně tuhé, jemně zubaté, 2,5-6 cm dlouhé. Na podzim vybarvují výrazně oranžovo - červeně. Květy jsou bílé, drobné, samosprašné, medonosné, uspořádané po 5-15 ve vzpřímených hroznech, kvete v květnu. Plod je malá malvička, kulovitá, tmavě purpurová až černá. Plody vyrůstají v řídkých hroznech, jsou ojíněné, sladké, šťavnaté, jedlé o průměru 17 mm, dozrávají koncem června. Odrůda velmi bohatě plodí. V poslední době jsou plody ceněny pro jejich vysoký obsah přírodních barviv a řady vitamínů. Keř přirůstá ročně 20-40 cm, běžně dosahuje výšky 2-4 m, ojediněle přes 5 metrů. Nároky: Půda běžná,

Původ: Botanický druh přirozeně roste ve střední a východní Číně, kde je po staletí pěstován. Do Evropy druh poprvé dovezen po roce 1605. Převislá forma byla objevena kolem roku 1897. Vzhled: Menší strom s převislou, deštníkovitou korunou. Borka je tmavohnědá. Výhony jsou tenčí, obloukovitě převislé k zemi. Listy jsou široce vejčité až srdčité, po obvodu zoubkaté, sytě zelené, na líci lesklé až 15cm dlouhé. Mohou být celistvé, vykrajované až hluboce členěné. Na podzim se barví do žlutě. Květy jsou samosprašné jehnědy, kvete od května do června. Plody zrají od poloviny léta, jsou dlouhé, lesklé a černé. Podobají se ostružinám. Jejich chuť je sladká, někdy mírně pikantní, obsah vitaminu C je vysoký. Plody vyžadují rychlou spotřebu, jinak se rychle kazí ( stolní ovoce, šťávy, kompoty, sušení ). Strom dosahuje v 10 letech výšky 2,5-3 m a šíře 2-3 m, ve 30 letech pak výšky 3,5-5 a šíře 4-5 m. Nároky: Morušovník vyžaduje propustnou, mírně vlhkou a lehce kyselou půdu. Miluje slunná a

Původ: Evropa, zahradní hybrid ze skupiny Philadelphus x virginalis (Lemoine 1909). Vzhled: Opadavý středně až silně rostoucí, vzpřímený keř. Listy jsou vstřícné, široce vejčité s tupou špičkou, po okrajích mírně zubaté, délka 4 - 6 cm. Vyzrálé jednoleté výhony jsou šedavě hnědé. Květy jsou zvonkovité bílé, poloplné až plné, intenzivně vonné. Průměrná velikost květů je 3,5 až 4cm, kvete od konce května do poloviny června. Keř dosahuje v 10 letech výšky 1,6 až 2,0 m, ve 20 letech výšky 2,0 až 2,5 m. Nároky: Půda běžná slabě kyselá až silně zásaditá, propustná lehčí. Plné slunce, v polostínu a stínu keře málo kvetou. Keře jsou vděčné za průběžné zmlazování staršího dřeva. Použití: Široké použití v parcích, zahradách i krajinářských úpravách především ve skupinové výsadbě, ve smíšených keřových skupinách, i jako solitéra, krycí keře či volně rostoucí živé ploty.

Původní druhy se vyskytují na severní polokouli. U nás se přirozeně vyskytuje pouze 6 původních druhů (z 400), řada odrůd jsou vyšlechtěné hybridy. Dužnatá trvalka, která tvoří trsy. Listy jsou oválné hladké vínové, vstřícné. Květenství je ploché s hvězdnicovitými květy, které jsou tmavě růžové Kvete od srpna do září až října. Výška rostliny 30-40cm. Vyhovuje mu plné slunce, nebo mírný polostín. Půdy vyžaduje hlinito-písčité, propustné. Nesnese přemokření. Rozchodníky jsou vhodný do skalek, zídek, štěrbin, koryt. Můžeme je vysadit samozřejmě do sušších záhonů na slunci, nebo do stepních partií.